Psychoterapie pro děti, adolescenty a dospělé

V současné době bohužel dramaticky přibývá dětí a dospívajících s vážnými psychickými problémy, jako jsou úzkosti, panické ataky, sebepoškozování, sebevražedné myšlenky nebo tendence. Příčin je, dle mého názoru, více. Výrazně se na celé situaci podepsala sociální izolace školáků v době pandemie COVID 19, rychlý  vývoj technologií, únik do virtuálního světa s mnohočetnou identitou, hyperprotektivní péče rodičů nebo naopak lhostejnost, tlak na výkon, výsledky a přílišné "zaměstnáváni" dětí, alternativní výchova s absencí hranic a pravidel, ekonomické problémy, rozvodovost a násilí v rodinách. Současní generace dětí a náctiletých je křehká, bez strategií a schopností zvládat stresové situace. 

Mým hlavním zaměřením při práci s dětmi a dospívajícími jsou tato témata: 

• Problémové chování, poruchy chování, emocí a vztahů (etopedie)
• Psychosomatické potíže
• Sebepoškozování, témata sebevraždy - následná péče po propuštění z hospitalizace a spolupráce s psychiatrem nebo pediatrem
• Potíže spojené s dospíváním, vztahy s vrstevníky, šikana, školní prostředí
• Dítě v rozvodovém řízení a konfliktním nebo ohrožujícím rodinném prostředí - spolupráce s OSPOD, Policií ČR, neziskovými organizacemi
• Dítě po traumatické události - úmrtí, nehody, zneužívání, týrání, znásilnění

Práce s dětmi  a dospívajícími je pro mě velmi zajímavá nejen tím, jak dávají najevo, že je něco trápí nebo s něčím nesouhlasí, ale i skutečností, jaké možnosti mnohdy mají rodiče k tomu, aby jejich dětem bylo lépe. Vždy si kladu otázku, jak moc je terapie pro děti užitečná, jak moc můžeme situaci měnit, když stejně odchází do rodiny, kde jsou různé obtíže a bez pomoci rodičů se jejich stav zlepšit nemůže. Často to pro mě není snadné, protože rodiče očekávají, že udělám něco zázračného a dítě se začne chovat jinak nebo přestane trpět nemocí. Rozumím jim, protože potíže mnohdy trvají dlouho, mají pocit, že vyzkoušeli všechno a nevidí svoje možnosti, jak dál. Zkušenost ale ukazuje, že právě rodiče jsou ti, kteří mohou svým dětem nejvíce pomoci. Proto často nabízím spolupráci spíše rodičům než jejich dětem, snažíme se společně najít cestu k řešení jejich problémů a posílení rodičovských kompetencí k tomu, aby jim společně doma bylo co nejlépe. 

Specifickou situací jsou pro mě příběhy dětí, které se staly obětí domácího násilí, trpí syndromem CAN (týrání, zneužívání, zanedbávání) nebo jsou “nástrojem” pomsty rozvádějících se rodičů. I v těchto případech se snažím pracovat s rodinným systémem tak, aby dopady situace na psychiku dítěte byly co nejmenší. 

Při terapii, s dětmi i dospělými, vycházím z principů systematické terapie, zejména pak SFBT (Na řešení orientovaná terapie).

Jak zvládat výchovu dítěte s problémovým chováním

Problémy v chování nejsou známkou "zlobivého dítěte", ale voláním o pomoc.
S trpělivostí, láskou a důsledností se dá mnoho změnit.

1. Pochopte příčinu chování

• Chování má vždy důvod – může jít o stres, reakci na změny, úzkost, poruchy pozornosti (např. ADHD), problémy ve škole nebo doma (vztahy mezi rodiči).
• Všímejte si, kdy a proč problémové chování nastává.

2. Komunikujte klidně a s respektem

• Používejte já-výroky: „Mrzí mě, když křičíš,“ místo „Jsi hrozný!“
• Pomáhejte dítěti pojmenovat emoce: „Vypadáš naštvaně – co se stalo?“

 3. Stanovte jasná pravidla a hranice

• Dítě potřebuje vědět, co se smí a nesmí.
• Pravidla musí být:
• srozumitelná,
• přiměřená věku,
• dodržovaná důsledně a oběma rodiči.

4. Oceňujte a motivujte

• Oceňujte dobré chování, všímejte si malých pokroků.
• Dítě, které cítí úspěch, nemusí vyvolávat negativní pozornost.

5. Buďte trpěliví a důslední

• Změna chování potřebuje čas a vytrvalost.
• Vyvarujte se hrozeb a křiku – buďte klidní, ale pevní.

 6. Učte dítě pracovat s emocemi

• Pomozte mu rozpoznat a zvládat vztek, smutek i frustraci.
• Buďte mu v tom vzorem a ukazujte mu, jak s emocemi pracujete vy – i vy si můžete říct: „Potřebuji chvilku klidu.“

7. Zaměřte se na to, co funguje

• Přílišné zaměření na problémové chování ho jen posiluje! Hledejte výjimky, malé pokroky a pojmenujte žádoucí změnu
• Pracujete se zdroji dítěte – co ho baví, v čem je úspěšné.

8.  Zklidněte prostředí

• Stabilizujte dítěti rodinné prostředí, uklidněte chaos, křik a nastavte pravidla, která budete schopni všichni dodržovat
• Táhněte za jeden provaz - vyvarujte se neshod ve výchově – dítě to rychle vycítí
• Pracujte se svými emocemi, řešte svoje problémy, buďte kompetentní rodiče

9. Spolupracujte s odborníky

• Neváhejte si říct o pomoc! Vyčerpaný a unavený rodič toho moc nezmůže

10. Kouzelníkem jste vy sami

• Nezapomínejte, že největší moc a kouzlo, kterým můžete pomoct svému dítěti a změnit jeho chování, máte vy!