Psychologické poradenství a psychoterapie pro děti, adolescenty a dospělé

V současné době bohužel dramaticky přibývá dětí a dospívajících s vážnými psychickými problémy, jako jsou úzkosti, panické ataky, sebepoškozování, sebevražedné myšlenky nebo tendence. Příčin je, dle mého názoru, více. Výrazně se na celé situaci podepsala sociální izolace školáků v době pandemie COVID 19, rychlý  vývoj technologií, únik do virtuálního světa s mnohočetnou identitou, hyperprotektivní péče rodičů nebo naopak lhostejnost, tlak na výkon, výsledky a přílišné "zaměstnáváni" dětí, alternativní výchova s absencí hranic a pravidel, ekonomické problémy, rozvodovost a násilí v rodinách. Současní generace dětí a náctiletých je křehká, bez strategií a schopností zvládat stresové situace. 

Mým hlavním zaměřením při práci s dětmi a dospívajícími jsou tato témata: 

• Problémové chování, poruchy chování, emocí a vztahů (etopedie)
• Psychosomatické potíže
• Sebepoškozování, témata sebevraždy - následná péče po propuštění z hospitalizace a spolupráce s psychiatrem nebo pediatrem
• Potíže spojené s dospíváním, vztahy s vrstevníky, šikana, školní prostředí
• Dítě v rozvodovém řízení a konfliktním nebo ohrožujícím rodinném prostředí - spolupráce s OSPOD, Policií ČR, neziskovými organizacemi
• Dítě po traumatické události - úmrtí, nehody, zneužívání, týrání, znásilnění

Práce s dětmi  a dospívajícími je pro mě velmi zajímavá nejen tím, jak dávají najevo, že je něco trápí nebo s něčím nesouhlasí, ale i skutečností, jaké možnosti mnohdy mají rodiče k tomu, aby jejich dětem bylo lépe. Vždy si kladu otázku, jak moc je terapie pro děti užitečná, jak moc můžeme situaci měnit, když stejně odchází do rodiny, kde jsou různé obtíže a bez pomoci rodičů se jejich stav zlepšit nemůže. Často to pro mě není snadné, protože rodiče očekávají, že udělám něco zázračného a dítě se začne chovat jinak nebo přestane trpět nemocí. Rozumím jim, protože potíže mnohdy trvají dlouho, mají pocit, že vyzkoušeli všechno a nevidí svoje možnosti, jak dál. Zkušenost ale ukazuje, že právě rodiče jsou ti, kteří mohou svým dětem nejvíce pomoci. Proto často nabízím spolupráci spíše rodičům než jejich dětem, snažíme se společně najít cestu k řešení jejich problémů a posílení rodičovských kompetencí k tomu, aby jim společně doma bylo co nejlépe. 

Specifickou situací jsou pro mě příběhy dětí, které se staly obětí domácího násilí, trpí syndromem CAN (týrání, zneužívání, zanedbávání) nebo jsou “nástrojem” pomsty rozvádějících se rodičů. I v těchto případech se snažím pracovat s rodinným systémem tak, aby dopady situace na psychiku dítěte byly co nejmenší. 

Při terapii, s dětmi i dospělými, vycházím z principů systematické terapie, zejména pak SFBT (Na řešení orientovaná terapie).